Jak už víte, moje mamka zemřela při mém porodu.Otec říkal že ještě chvíli žila než jsem byla na světě, ale pak nastali komplikace a ona ztrácela tep.Doktoři se jí snažili zachránit.Bohužel se nedalo nic dělat, byla moc slabá a porod nezvládla.
,,Paní Misaka Ryouka (28) zemřela na selhání srdce při porodu,"
-část z úmrtní zprávy
Pravdu že máma umřela při porodu jsem se dozvěděla až když mi bylo 9.Taťka o mámě vůbec nemluvil.Kdykoliv jsem se na ní zeptala tak změnil téma nebo se zavřel do ložnice a hodinu nevyšel.Řekla bych že truchlil.Až když mi bylo 10 let tak se rozpovídal.Pokaždé když se našla nějaká věc co mu mámu připomnělo tak to nedržel v sobě ale řekl mi to.
Máma byla krásná.Já jí znám sice jenom z fotek ale i na fotkách vypadá kouzelně a jde z ní pozitivní energie.,,Měla krásné modré oči, nádherné rovné vlasy a její úsměv byl uspokojivý.Asi to zní divně já vím.Znáte takový ten pocit když jste v něčí náruči a cítíte se naprosto v bezpečí a nevíte proč?Takhle nějak to bylo s úsměvem mámy.Usmála se, a cítila si se v bezpečí, uvolněně .. prostě všechny starosti byly pryč."Táta opravdu mámu miloval, miluje a zřejmě ještě hodně dlouho milovat bude.
Rodiče se poznali na nižší střední.Táta byl do mámy zamilovaný ale neměl odvahu jí oslovit.Jednou jí uslyšel hrát na klavír pozdě po konci školy v učebně hudební výchovy.Zase tu byl ten pocit.Když hrála, cítil se v bezpečí.Vešel do učebny ale ona si ho nevšimla, hrála dál.Když se na ní koukal viděl jak cítí každou melodii vycházející z klavíru.Každý pohyb a stisk jedné klávesy pro ní znamenal něco jiného.
Dohrála na klavír a všimla si táty.Nervózně si dala vlasy za ucho.Jako by si říkala ,,on tady celou tu dobu byl!" dívala se na klávesy klavíru.Jemně je konečky prstů naposledy projela a zavřela.
Potom se na otce usmála.Ten den mezi nimi přeskočila taková ta jiskra.Teda, aspoň táta si to myslí a cítil to tak.chtěl se jí v ten moment vyznat ale vnitřně mu něco říkalo že ještě teď není ten správný čas, že to chce lepší načasování.
Začali si více rozumět.Sice se spolu nebavili nějak extra ale jejich pohledy se na chodbách střetávali každým dnem víc a víc.Vždycky se na něho usmála tím hřejivým úsměvem.Nastal den kdy spolu šli ze školy.Bylo to omylem.táta musel zůstat po škole a vyřídit třídní věci.Venku pršelo.Když se chystal jít domů uviděl jak dívka stojí před vchodem školy a doufá že déšť ustane.Ano, byla to máma.Táta sebral všechnu odvahu co měl ,,na co čekáš?" otočila se ,,čekám až déšť ustane, zapomněla jsem si deštník." pořád měla úsměv na tváři.I když byla v blbé situaci, úsměv na tváři jí nechyběl.Táta ji beze slova dal deštník nad hlavu.Společně potom došli domů.
Potom dnu mámu táta neviděl až do vyšší střední.Byla ještě krásnější než na nižší střední.Jenže když jí oslovil tak řekla: ,,promiň, a ty jsi?" tátu to fakt šokovalo.Ani neví kam zmizela v ten den a ani neví proč si na něho teď nemůže vzpomenout.Nevěděl co má dělat a pak ho napadl jeden z jeho geniálních nápadů.Začal od znovu.Snažil se mámu získat zpět.
Utekl rok na vyšší střední a máma s tátou si byly hodně blízko.Máma chodila do klubu klasické hudby i s tátou.On popravdě neuměl ani notu ale chtěl držet krok s mámou.No není to pěkné?Jako každý rok na konci školy se konala velká klubová slavnost.Všechny kluby ukážou co se za celé ty 4 roky naučily nebo nacvičovaly.
Máma byla krásná.Já jí znám sice jenom z fotek ale i na fotkách vypadá kouzelně a jde z ní pozitivní energie.,,Měla krásné modré oči, nádherné rovné vlasy a její úsměv byl uspokojivý.Asi to zní divně já vím.Znáte takový ten pocit když jste v něčí náruči a cítíte se naprosto v bezpečí a nevíte proč?Takhle nějak to bylo s úsměvem mámy.Usmála se, a cítila si se v bezpečí, uvolněně .. prostě všechny starosti byly pryč."Táta opravdu mámu miloval, miluje a zřejmě ještě hodně dlouho milovat bude.
Rodiče se poznali na nižší střední.Táta byl do mámy zamilovaný ale neměl odvahu jí oslovit.Jednou jí uslyšel hrát na klavír pozdě po konci školy v učebně hudební výchovy.Zase tu byl ten pocit.Když hrála, cítil se v bezpečí.Vešel do učebny ale ona si ho nevšimla, hrála dál.Když se na ní koukal viděl jak cítí každou melodii vycházející z klavíru.Každý pohyb a stisk jedné klávesy pro ní znamenal něco jiného.
Dohrála na klavír a všimla si táty.Nervózně si dala vlasy za ucho.Jako by si říkala ,,on tady celou tu dobu byl!" dívala se na klávesy klavíru.Jemně je konečky prstů naposledy projela a zavřela.
Potom se na otce usmála.Ten den mezi nimi přeskočila taková ta jiskra.Teda, aspoň táta si to myslí a cítil to tak.chtěl se jí v ten moment vyznat ale vnitřně mu něco říkalo že ještě teď není ten správný čas, že to chce lepší načasování.
Začali si více rozumět.Sice se spolu nebavili nějak extra ale jejich pohledy se na chodbách střetávali každým dnem víc a víc.Vždycky se na něho usmála tím hřejivým úsměvem.Nastal den kdy spolu šli ze školy.Bylo to omylem.táta musel zůstat po škole a vyřídit třídní věci.Venku pršelo.Když se chystal jít domů uviděl jak dívka stojí před vchodem školy a doufá že déšť ustane.Ano, byla to máma.Táta sebral všechnu odvahu co měl ,,na co čekáš?" otočila se ,,čekám až déšť ustane, zapomněla jsem si deštník." pořád měla úsměv na tváři.I když byla v blbé situaci, úsměv na tváři jí nechyběl.Táta ji beze slova dal deštník nad hlavu.Společně potom došli domů.
Potom dnu mámu táta neviděl až do vyšší střední.Byla ještě krásnější než na nižší střední.Jenže když jí oslovil tak řekla: ,,promiň, a ty jsi?" tátu to fakt šokovalo.Ani neví kam zmizela v ten den a ani neví proč si na něho teď nemůže vzpomenout.Nevěděl co má dělat a pak ho napadl jeden z jeho geniálních nápadů.Začal od znovu.Snažil se mámu získat zpět.
Utekl rok na vyšší střední a máma s tátou si byly hodně blízko.Máma chodila do klubu klasické hudby i s tátou.On popravdě neuměl ani notu ale chtěl držet krok s mámou.No není to pěkné?Jako každý rok na konci školy se konala velká klubová slavnost.Všechny kluby ukážou co se za celé ty 4 roky naučily nebo nacvičovaly.
Máma a táta spolu hráli.Podle nahrávky kterou jsme slyšela byli opravdu sehraní.Vyhráli první místo, táta říkal že ten moment je nezapomenutelný a protože to bylo zakončení vyšší střední tak jí řekl pravdu.O tom že se do ní zamiloval na nižší střední.O tom že už se znali a měli k sobě vážně blízko.
Napoprvé tomu nemohl uvěřit a rozbrečela se.Vysvětlila tátovi proč tehdy zmizela.
Vážně onemocněla a musela se léčit.Stratila paměť, proto si ho nepamatovala.Jediné na co si vzpomněla byly noty.
*
Uběhli roky.Hodně se toho stalo.Po dokončení školy si koupili malý byt a žili spolu.Máma hrála na klavír v jednom nóbl hotelu a táta rozjížděl svou malou firmu na noviny, časopisy apod.
Jednoho dne dostal nabídku od jednoho velice bohatého pána.Nebyl si jistý jestli nabídku vzít.Máma mu na jistotu řekla: ,,nebuď blbý!Tohle je velká příležitost!". Táta tu nabídku přijal a proto jsme dnes tak bohatí.Už bylo na čase aby se se svým vztahem posunuli dále.Táta byl do mámy tak strašně zamilovaný že jí to musel dát najevo.Ano, chtěl jí požádat o ruku.Taky že to udělal.
A tak si řekli své ANO.Svadba byla opravdu krásná! - jak vím z fotografií a svatebního videa.
Máma vypadala jako popelka, opravdu.
Nom, a potom jsem přišla já!Byla sem sice neplánovaná ale oba ze mě měli strašnou radost.Táta byl strašně opatrný.Na každého kdo na mámu šáhnul nebo nechtěně šťouchl strašně začal křičet.Jednou když si máma četla u televize, byla už v 6 měsíci, tak jsem jí poprvé kopla ,,o můj bože!Rychle!Něco jsem ucítila!" táta rychle přiběhl a přiložil hlavu k jejímu břichu.Když mi to vyprávěl tak jsem si je představila jako dva 5-leté děcka které právě dostali lízátko.
V 8 měsíci byly komplikace.Moje máma dostala chřipku.Ležela 14 dnů v nemocnici na sledování.Všichni doktoři říkají že moje máma byla opravdu silná že vydržela i přes chřipku.Navíc měla chřipku 4 stupně.Ke konci 8 měsíce těhotenství jsem už nechtěla být v břichu ani o vteřinu déle a moje máma začala předčasně rodit.Ještě nebyla úplně vyléčená z chřipky .. možná proto porot nezvládla.Táta byl u porodu celý 6 hodin.Když už jsem byla venku tak mě máma chtěla rychle vidět.Doktor mě ukázal mámě a ona s úsměvem na tváři naposled vydechla.
Opravdu svou mámu miluji i když jsem neměla to štěstí jí poznat.
Žádné komentáře:
Okomentovat