It's a life (7)

Přišla jsem k učebně 7D ale nikdo u ní nestál.Napadlo mě že budou uvnitř.Pomalu jsem otevřela dveře a někdo na mě začal křičet.

,,To ona!Ona je vinna!Když sem přišla všechno se změnilo!" ukazoval na mě palcem.

Asi jsem nebyla vítaná ,,em tak já půjdu,"

,,Nene!Ari neodcházej je to hra," Carrie mě chytla za ruku a tahala do místnosti ,,budeš mít hlavní roli!"

,,P-počkat co?Uvědomuješ si že jsem divadlo nikdy nehrála?!"

,,Opravdu?" ona to fakt nevěděla? ,,tak tě to naučíme!Od toho je tento klub!" tak strašně zářila až mě to děsilo.Taková uplně záře kolem ní.

Carrie si stoupla na menší pódium a začala organizovat.Stavěla nás na místa,ukazovala jak to máme hrát,říkala kdo má kdy přijít nebo odcházet,pořád se smála a popravdě jsem ráda že jsem tu dneska přišla.Líbilo se mi jak se všichni zasmáli když někdo spadl nebo udělal vtipný obličej.

,,Ták,pro dnešek končíme," zakřičela Carrie a já si začala balit věci,všichni mi začali klepat na rameno za dobrou práci.Bylo to fakt něco,hrát jednu scénu několikrát je náročné i když se to nezdá.

Na chvíli jsem si sedla.Rozhlédla jsem se po třídě a seděl tam jeden kluk.Na chvíli jsem se na něho koukala protože byl skoro totožný s Haruem,jenom měl brýle.Když si všiml že se na něho koukám rychle jsem odvrátila zrak,popadla věci a odešla.

Přišla jsem domů a automaticky si lehla na postel.Nebyla jsem unavená jenom mě všechno bolelo.Protože jsem furt křičela moc jsem toho ani nenamluvila.Vytáhla jsem mobil a projížděla příspěvky.Přišla mi zpráva tak jsem jí otevřela.Psal mi Takuya,že by chtěl zajít ven protože potřebuje se mnou o něčem mluvit. Necítila jsem skoro žádnou část mého těla a sotva jsem mluvila.Jenže to vypadalo důležitě.Doškrábala jsem se ke dveřím abych otevřela.

,,Hoy," 

Šeptem jsem mu odpověděla: ,,Ahoj,"

Začal se mi smát ,,co máš s hlasem?Zníš jak důchodce," provokativně jsem ho bouchla.

,,Blbečku," zakašlala jsem protože mě škrábalo v krku ,,no tak spusť,"

,,Včera jsem si psal s Haruem a pohádali se," zvědavě jsem se na něho koukla a i bez jediného slova věděl že to má vysvětlit ,,no,psal jsem mu o tom že jsi v klubu uplně normální chat.Jenže pak si myslel že spolu něco máme,provokoval jsem ho že je to pravda.On to vzal vážně Ari,"

Koukla jsem se na něho ale neměla jsem slov protože mi hlavou proběhlo tolik myšlenek že jsem nevěděla co mu říct první ,,děl .. áš si srandu že?" strašně mě škrábalo v krku.

,,Nedělám,myslí si že spolu chodíme," koukla jsem se mu do očí a myslel to vážně.

Zastavila jsem se,otočila a běžela domů.Chtěla jsem být tak strašně doma,v posteli,od všech.Tohle prostě Haruovi nevysvětlím jen tak.Chytla jsem do ruky mobil a strašně se rozbrečela.Tak strašně jsem si přála aby tu byl táta.I když je to muž,když mi bylo nejhůř pochopil mě .. vždycky.Kdyby neměl důležitou pracovní cestu zavolala bych mu ať přijede.