It's a life (8)

Ráno jsem se probudila s úplně napuchlým obličejem.Ani se nedivím když jsem brečela něco málo přes hodinu.Umyla jsem si obličej studenou vodou,namalovala se a zčesala si vlasy.Na snídani byly lívance polité javorovým sirupem ,,táák,dobrou chuť,"
,,Děkuji,Gerty," vzala jsem příbor a dala se do jídla.
Gerty si sedla ,,děje se něco?"
,,N-ne nic,jsem jenom unavená," když jsem do pusy dala první sousto bylo to tak moc dobré!Ta chuť ani nejde popsat,jsem fakt ráda že mám za služebnou právě Gerty.
,,Ari musím ti něco říct," Gerty se na mě podívala a usmála se ,,už mi bude 50 let-"
,,To musíme oslavit!"mluvila jsem s plnou pusou jako buran.
,,No to asi ne .. " koukla se na své staré ruce a propletla je ,,já už tu totiž příští týden nemůžu být," usmala se na mě tím svým stařečským usměvem.
,,Co tím myslíš?Ale kdo bude moje služebná .. ?"
,,Musím jít do nemocnice na důležitou operaci a počítám s tím že tam budu tak aspoň měsíc," zhluboka se nadechla ,,pan Ryouka už to taky ví .. a chce abych na tu operaci šla.Chci vědět i tvůj názor,"
,,No je to pro tvoje zdraví ne?Takže půjdeš na operaci,vyležíš se z toho a zase přijdeš k nám pracovat,"
,,A-ano," celou dobu se na mě usmívala,instinktivně jsem věděla že něco není v pořádku.

Ve škole
Procházela jsem chodbou a naproti mě šel Takuya ,,Dobré ráno Ari," neodpověděla jsem mu.Jenom jsem kolem něho prošla.Chytl mě za ruku abych se zastavila.
,,Pust mě.Nebo začnu křičet,"
,,Počkej,já se to včera snažil napravit," v hlase šla slyšet fakt zoufalá tónina.
Bezcitně jsem se zeptala: ,,A dokázal jsi něco?"
,,No to právě nevím," pustil mojí ruku.
Zápěstí jsem si rukou hladila protože mě stiskl celkem pevně ,,jak to myslíš?"
,,Přes sms-ky je to fakt na nic.Bylo by fajn kdyby přijel a vyříkali si to mezi očima.Však my by jsme spolu nic neměli," poškrábal se za krkem ,,jak mi to mohl uvěřit," sklesle odešel do třídy.
Dost mě překvapilo to co řekl ,,Však my by jsme spolu ni neměli," jednu dobu se mi i líbil,a pořád líbí.A taky o mě jevil nějakou chvíli zájem.Tak co to je?

V divadle Carrie přinesla plno kostýmů.Podala mi jakési šaty a paruku ,,ty jsou tvoje!" koukla jsem se na ně.
,,a nejsou trochu .. trochu dětinské?"
Carrie si stoupla na židli aby byla vyšší,a začala citovat ..

,,Že nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí.-Dalajláma"
"

,,Em dobře,tak já si to obleču,"

Bylo to fakt vtipné,já-v roli princezny- jsem na sobě měla kočičí kostým.Moc nechápu pointu.To jako vážně budu hrát v kočičím kostýmu? ,,Carrie?"

,,Hm?" přiběhla ke mě a pozorně poslouchala.

,,Není trochu divné že má princezna kočičí kostým?"

Carrie se na mě koukla nechápavým obyčejem ,,proč by mělo?V druhém ději příběhu se princezna obleče jako kočka aby proklouzla kolem stráží na hradě přeci,"

Tahle část mi uplně vypadla!Nebo jsem s ní nebyla vůbec seznámena ..?Jenom jsem kývla hlavou jakože rozumím a začali jsme.

V polovině hry přišel na scénu i ten kluk s brýlemi,hned jsem si vzpomněla na Harua.Ten kluk hrál zlé dvojče 'mého' prince a měl za úkol mě svést,skoro jako černá labuť.Bože!Proč musím být zrovna já hlavní postava.

Domů jsem šla s tím klukem-zlým dvojčem ,,Takže ty jsi Ryouka?"

,,Ano,ale tvoje jméno ještě neznám ..?"

,,Ou promiň.Já se jmenuju Yuula Osaki," brýle si posunul více na nos.Potom jsem se na něho zakoukala ,,proč se na mě tak díváš?" začervenal se.

,,Jenom mi někoho připomínáš,mohl by sis na chvíli sundat brýle?" zajímalo mě jestli jsou si vzhledově podobní.

,,D-dobře .." sundal si je.WOW!Jsou uplně stejné!Kdyby Yuula nenosil brýle asi bych nepoznala kdo je kdo ,,proč jsi chtěla abych si sundal brýle?"

,,Jak už jsem říkala,jsi někomu strašně podobný," chytla jsem si ruce za zády a pokračovala v cestě.