Princův Démon a Démonův Princ III.

Princ se ráno probudil na známé zvuky. Tiše se zasmál, když slyšel ty nářeky a steny. 'Udělal to Démon' usměje se v duchu. Čím dál ví, že Démon je vlastně na světe jen kvůli němu, tím víc ho miluje a chce ho poznat víc.

Promluvil k Démonovi, ale nic se neozvalo. 'Mohou Démoni spát?' přemýšlí Princ. 'Nemohou' odpoví hlas.

„Proč?“ vyřkne nahlas Soul.

'Sme Démoni, nepotřebujeme spánek ani jídlo. Jsme tady jen abychom zabíjeli' řekne Démon a pak tiše vzdychne.

„Ale ty nechceš zabíjet,“ řekne Soul za Démona.

'Víš co to je? Dělat to co nechci?' zeptá se hlas nevěřícím tónem. Princ se nervózně zasmál a Démon tiše něco sykl. „Ano, vím,“ odpoví Princ. 'Nechtěla jsem..' zaskučí Démon.

„Víš, i když jsi Démon, nejsi až tak zlá,“ usměje se Soul.

'Děkuji' zamumle hlas.

Když se Princ najedl, vrátil se do celi s promluvil v Démonovi. „Chtěla si mi něco říct,“.

'Ano'.

„A co přesně?“

'Pravdu'.

Démon tiše vzdychne. Princ zavře dveře své celi a sedne si na zem. Zanedlouho se zdá místnost širší a vedle Soula seděla dívka. Princ se jen usmál, založil ruce za hlavu. 'Jak se můžeš tvářit tak lhostejně, když ti teď jdu říct pravdu?' nevěřící tón v hlasu dívky byl ostrý.

„Víš, Démone,“ začne Princ. „Asi to pořád nechápeš. Chci znát tu pravdu, ale nezmění to fakt, že jsme stejní. Že žijeme jeden pro druhého. I když jsi moje smrt a já tvoje oběť. Sem tvůj Princ a ty jsi můj Démon. A to se nezmění. Vždy mi budeš patřit. A já tobě,“ řekne Soul.

Jeho zlatisté oči přitom zářili. Démon litoval, že jednou sou Princovi oči černé jako havraní pírko a jednou zlaté. Zlaté oči patří Princovi, černé zas Démonovi. A protože je v jeho těle, často se stane, že se jim prohodí barva očí.

Démon mohl projevovat jen ty pocity, které projevoval Princ. Princ cítil bolet, kvůli které Démon jako za trest, že je příčinou, skákal z útesu. Cítil taky radost a pochopení, které spolu s Démonem sdíleli. Ale Princ taky pociťoval lásku. Jenomže Démon Princovi pocity nemusel projevovat taky.

Démon Soula nemiluje. Nikdy nemiloval nikoho. Nikdy nad tím nepřemýšlel ani po tom netoužil. Dívka sevřela pěsti a podívá se svýma černýma očima na Soula. Na Prince, který přijal to jméno. Přijal jméno od Démona. Od někoho, koho by měl nenávidět, ale on miluje.

'Soule' začne hlas.

Princ se podívá na dívku a i když ví, že Démon mluví v jeho hlavě, promluvil k dívce : „Démone,“.

'Je toho hodně co říct. Jestli mám začat od začátku, tak se posuneme dávno, až před tvým narozením' řekne Démon. Princ přikývne, zhluboka se nadechne, připraven přijmout vše, co mu hlas řekne.

'Už dávno sem posedla tvoji matku. Jako každý jiný Démon, vybíráme si svoje kořisti a posedneme je v noci, když neovládají své tělo a sní' řekne hlas a dívka se zatváří zraněně. Princ rychle reagoval. „Jaká byla?! Moje matka? Jak vypadala? Jak sem vypadal, když jsem se narodil?!“ vysypal otázky, dívka jen naznačí, aby počkal.

'Tvoje matka byla překrásná žena. Na rozdíl od tvého otce byla velice milá, ale od dne, když sem ji posedla, se vše změnilo. Soule, v téhle místnosti' Démon nedopoví. 'V téhle místnosti byla i tvoje matka. Nechala si vybudovat tuhle místnost. Tvůj otec byl v tom čase veliký odvážlivec. Miloval Rossariu, i když věděl, že ji posedl démon' řekne hlas.

„Rossaria..tak se jmenovala má matka, že?“ usměje se Princ. V očích se mu mihli pocity radosti a bolesti. Neznal svoji matku. Ale vždycky po tom toužil.

'A i když sem posedla tvoji matku. Mluvila se mnou jako ty. A i když věděla, že sem její smrt, nebojovala proti mně. Jednoho dne se stalo, že Rossaria otěhotněla. Byli ohlasy, oznamy, byl kolem toho rozruch. Tvoje matka se však i přes přísné stáže dozvěděla o mravech ve městě. Že porodí syna démona, či ďábla. Psychicky se hroutila ke dnu, i když tvůj otec se snažil sebevíc' dívka zložila hlavu do dlaní a vzdychla.

Princ jen mlčel. 'Pomalu ztrácela sílu, kvůli mně a tomu všemu. Bylo mnoho povyku kvůli tomu, že je možné, že se Rossaria nedožije porodu. Ale i když sem Démon, nemůžu odejít z těla člověka. Je to odvrhnutí samého sebe. Zemřela bych...Jsem sebec' zaskučí hlas a bylo slyšet zvuky pláče. Démon nechal zvuky ze svých vzpomínek vletět do uší Prince. Plač dítěte. Princův plač, když se narodil.

Soul jen naslouchal svému dětskému pláči a pomalu se rozbrečel. 'Rossaria chtěla porodit své dítě, řekla mi, že není nic lepšího než darovat někomu život. Když jsi se narodil, Rossaria umřela' řekne Démon a Princ se při slovech strhne. Založí hlavu do dlaní a zatne zuby. 'Byla sem odvrhnuta' řekne hlas.

Princ se zahleděl na dívku. „Odvrhnuta mojí matkou?“ zeptá se.

'Ano. Protože jsem ji nezabila já, musela sem posednout někoho jiného, ale jediný, kdo byl bezbranný, jsi byl ty. I když Rossaria umřela, splnil se jí sen, mít dítě, a svěřila mi tě. Do tvých dvanácti let sem potlačovala svoji povinnost páchat zlo. Ale pak mně ovládla síla a vše se to začalo' řekne Démon.

„Jsi něco jako moje matka, Démone,“ řekne Princ.

'Dívka, která sedí vedle tebe nejsem já' řekne Démon a hlas se jí zlomí. 'My démoni neznáme svoji tvář ani tělo, bereme na sebe obličej toho, koho jsme posedli. I když sem posedla tebe, nemůžu si vzít tvou podobu, protože ještě nejsi mrtvý. Můžeme na sebe vzít jen podobu toho, koho jsme posedli a...už je mrtev' sněhovlasá dívka se podívá na Prince.

Soul jenom přestane plakat a zadívají si do očí. Vzal ruce dívky a přitáhl ji k sobě a zaklísnil v pevném objetí. Dívku, kterou miloval, dívka, která mu změnila život je Démon. Ale dívka, kterou objímá, tělo, které drží v rukách, vlasy, které zmáčí novými slzami patří ženě, která život Princovi dala.

'Tělo téhle ženy patří Rossarii, tvé matce' šeptne hlas.

Soul jen brečel, vykřikoval jméno svá matky s prosbami, aby se vrátila. Žena mu objetí opětovala, i když Princ věděl, že to dělá Démon. Princovi rty se neustále třásti do mumlání.

'Zaspívám ti uspávanku, kterou si Rossaria pořád zpívala' řekne Démon. Princ jenom přikývne a odmítá pustit svoji matku, chce jen nadále udržet to objetí a představit si vůni její vlasů. Jen být šťastným, to je všechno, po čem Princ touží. Rossaria se usměje a začne zpívat. I když neotevírala ústa, hlas v Soulově hlavě byl krásný a něžný, jako kdyby ji zpívala doopravdy Princova matka. Při Démonově uspávance Princ usnul. Zdál se mu sen, že potkal svojí matku na okraji útesu. A i když to byl jen Démon, Soul pociťoval lásku. Mateřinskou lásku.

Princ se probudil v neskoré noci. Tělo Rossarie bylo stále vedle něho, hladilo ho po vlasech a zpívalo uspávanku. „Démone?“ zeptá se Princ. Dívka otevře oči a hlas přestane zpívat. „Brzy umřu, že?“

'Ano..'

„Kdy?“ zeptá se Princ.

'Dneska' vzdychne hlas. Princ se usměje. 'Neusmívej se' sykne Démon.

„I když mně nechceš zabít, umřu pro tebe, umřu pro matku, otce i sebe,“ řekne Soul.

Dívka se zatváří zraněně. Princ se je usměje. „Moje matka byla vážně krásna,“ řekne, úsměv se mu pomalu ztrácí a nahradí ho plač. 'Kdyby tady byla Rossaria, určitě by ti řekla, že při mnoho pláčeš. Si přece chlap, chraň svoji čest' řekne Démon a dívka obejme Soula. Princ jen opětuje objetí.

„Škoda, že sem nikdy neslyšel její hlas, alespoň když sem se narodil,“ zaskučí Princ.

'Nemohl jsi ho slyšet, Rossaria umřela jen co tě porodila, ani neviděla tvojí tvář' šeptne hlas. 'Ale vím, že by tě milovala ze všech nejvíce' dodá.

Soul se podívá do očí dívky. „Opravdu měla tak dlouhé vlasy?“ zeptá se. 'Ano. Její vlasy byli překrásné a dlouhé. Tvůj otec byl do ní zoufale zamilovaný, jenže..' nedopoví. „Jenže?“ Princův hlas se zlomí.

'Rossaria nebyla královské krve' řekne Démon.

Princ na ní jen zmateně hledí. Mnoho toho neví, nikdo ho nic neučil. Do dvanácti let se aspoň naučil číst, psát a mluvit, ale pak už byl odkázán sám na sebe. Démon tiše vzdychl a dívka prohrábne Soulovi vlasy. Ten jen zrudne.

'Rossaria byla obyčejná žena, do které se tvůj otec zamiloval. Odmítal všechny ženy z jiných království, toužil jen po Rossarii. Tvůj dědeček byl proti jejich lásce. Ale i když dělal, co dělal, nemělo to výsledek. Nakonec to vzdal a přijal Rossariu do královské rodiny, i když nebyla jejich krve' řekne Démon.

„Takže..jsem obyčejný kluk, že?“ Princovi zazáří oči. Přál si narodit se, jako obyčejný kluk. A teď..

Démon chtěl říct pravdu, že je více otcovi krve nad matky, ale radost z něho až vyskakovala jiskrami. Démon chtěl, aby byt Soul šťastný. A i když věděl, že dnes umře, chce ho udělat šťastným. Jak si to sám Princ přál, umřít jako šťastný muž.

'Ano' zalže hlas.

Princovi oči zazářili ještě víc. Objal dívku a šťastně zaplakal. „Matko,“ fňukal. Démon tiše zaskučel. I když to byla lež, nemohl vystát ten šťastný výraz tváře. Jak se těší ze lži. I když neví, že je to lež.

„I když dneska umřu, sem šťastný,“ usměje se Princ a utře si oči. „Promiň Démone, že tady tak pořád brečím,“ omluví se Princ. 'Každý by brečel na tvém místě' řekne Démon. Soul jenom přikývne. 'Princi, spal si skoro celý den' vzpomene si Démon, i když sebevíc potláčel tu myšlenku.

„Už je skoro konec dne?“ zeptá se Princ.

'Ještě pár hodin, jestli chceš něco udělat, máš poslední šanci' zaskučí Démon.

Princ věděl, že ho nechce zabít, ale musí. Ale pro Prince už bylo vše naplněno. Poznal svojí matku, dostal jméno od Démona, narodil se jako obyčejný kluk a potkal někoho, kdo ho neodsuzuje a usmívá se na něho. I když je to Démon. Chybí mu jen láska, kterou nedostane. Už je na to příliš pozdě.

„Démone, jen chci vědět jedno,“ řekne Princ.

Dívka jen přikývne a začne zpívat uspávanku. Soul chvíli poslouchal, než se odvážil říct : „Miluješ mně jako já tebe?“.

Dívka nadále zpívala, ale Démon se tiše zmítal v Princově mysli. 'Proč?!' vříská pro sebe. 'Proč mně miluje?! Co sem udělala, že mně miluje?! Vždyť sem mu zničila život!'.

Princ se odpovědi nedočkal a zklamaně vzdechl. Měl si to myslet. Je to přece Démon. Jak mu říkala, dokáže páchat jen zlo. A láska není zlo. Aspoň si to Princ myslel. Ale Démon věděl, že láska umí být i zlá. Proto nechce, aby ji Princ miloval. Ale Soul se těžce chtěl vtlačit do mysli , aby jí nemiloval.

Démon udělal pro Prince víc věcí, než kdokoliv. Cenil jsi Démona víc než svůj život. Zamiloval se do smrti. „Promiň mi to. Vím, že teď asi trpíš,“ zamumle Princ. Dívka přestane zpívat a zmizne. Soul promluvil na Démona, který mu však neodpověděl.

Princ se rozhodl naposledy vybrat do města. Když procházel kolem, nemohl jsi nevšimnout ty nenávistné pohledy obyvatelů. Tiše zaúpěl a prosil Démona, aby nic neudělal.

Náhle kolem Prince projel vozík se zeleninou. Soul stihl automaticky uskočit, ale uhodil se o stánek. Prodavačka začala vysypávat zákeřná slůvka. Když se Princ pokoušel postavit, ale neúspěšně, žena přestala nadávat.

Podešla k Princovi a natáhla ruku. Soul jen na ní šokovaně hleděl. Usmál se, chytil se za ruku a žena ho vytáhla na nohy. „Děkuji,“ řekne Princ laskavým hlasem. Podívá se na zničený stánek „Omlouvám se, dám to do pořádku. Mohla by jste mi říct, jak se to opravuje?“ zahanbeně řekne Princ.

Žena se zasmála. Lidi kolem podešli blíže. Ale pořád se báli. „Proč ta žena neutíká? Brzy umře!“ i když to byl šepot, Princ to slyšel. Ještě pořád je pro nich přeci zrůda. „Nedělejte si starosti Princi, můj manžel to opraví. Hlavně, že jste v pořádku,“ usměje se žena.

Lidi vřískli, když se Princ vrhl na ženu. Jenomže Soul jí jenom objal. „Děkuji, děkuji, děkuji,“ zapláče. „Pročpak pláčeš? Zachovej si svoji chlapskou čest,“ usměje se. Princ jsi vzpomene, že to říkal i Démon. Utře si oči a usměje se. „Vy..vy mně nepovažujete za zrůdu?“ zeptá se trhavým hlasem. „Ty nejsi zrůda Princi, jsi člověk, tak jako my,“ řekne žena.

Princ ještě jednou poděkuje. Když procházel kolem ostatních, někteří ustoupili, ale jiní se na Prince jen usmáli. Když došel ke kraji města, vzpomněl jsi, že už nemá hodně času. Náhle, jako kdybych ním proletěla vlna, si vzpomenul.

Otočil se a sprintem to vzal přes město.

Vzpomněl si. To místo. Běžel jak nejrychleji mohl. I když byla tma, Princ ještě dokázal rozeznat křoví plné květů v královské zahradě. Proběhl skrz zahradu a dál přes branku, která vedla ke široké louce, která byla taky okrasou království, i když nebyla součástí zahrady.

Běžel cez celou louku, až ke konci nedokázal jít dál. „Je to tady!“ vykřikne. „Tady jsi skákala, Démone! Tohle je ten útes!“.

Démon v jeho mysli se jen tiše usměje a promluví : 'Ano'.

Princ se chtěl zeptat,jak to, že mimo celi mluví, ale na to nebyl čas. Raději počkal, až kým Démon nepromluvil opět : 'Rossaria si přála zemřít tímhle způsobem. Básnila o tom, že když zestárne a už bude přicházet smrt na její ramena, vyskočí z útesu. Myslela jsi, že tak naposledy bude volná a umře jako šťastná žena'.

„Démone, viděla jsi to, co se stalo ve městě?“ usměje se Princ.

Dívka se objeví před Soulem. Přikývne. Princ ji chytne za ruce a začte se s ní točit dokola, přičemž se neustále smál. Dívka se usměje a začne zpívat. Soul nikdy v životě nepociťoval tolik radosti.

„I když znám odpověď, řeknu ti to znovu,“ začne Princ.

Přestane se s dívkou točit, Rossariiny ruce byli v Soulových dlaních velice malé. „Miluji Tě, Démone,“ řekne Princ.

Až když stál oproti Rossarii, uvědomil jsi, jak je nízká. Naklonil se k ní a objal jí. Miloval dívku před sebou, svoji matku. Ale miloval i Démona. Miloval je obě. Věděl, že by ho matka milovala taky, ale Démon?

'Je konec, Soule řekne hlas. Jako kdyby ignoroval jeho vyznání.

„Chápu. Jen sem chtěl, abys věděla o mých pocitech k tobě,“ Démon věděl, že Soul mluví k němu. Ale i kdyby ho Démon miloval, je pozdě.

Rossariiny vlasy sčernějí a začne plakat skutečné slzy. „Nechci tě zabít!“ vykřikne. Princ ji nepřestával objímat. Byl to Démon. Možná na sebe vzal i jinou podobu, ale ten hlas slyšel doopravdy. „Ja ti rozumím, ale přeji si to,“ řekne Princ. „Přeješ si zemřít?!“ slzy dívky neustále tekli. Nebylo jim konce.

„Zemřu pro tebe,“ řekne Princ, odsune vlasy dívky a usměje se ji do tváře. „Protože Tě miluji,“ řekne.

Dívka neustále plkala. Otevřela ústa a bylo vidět dlouhé špičaté zuby poseté krví. Princ jen zavřel oči a čekal. Udělal vše co chtěl, řekl vše co chtěl, splnilo se mu vše, po čem toužil. „Děkuji,“ šeptne, když cítil horký dech Démona na svém krku.

„Promiň,“ řekne Démon.

Princ se na něj podívá. „Proč? Co se děje?“ zeptá se.

„Možná bych to nazvala tak, že..sem se odvrhla,“ řekne Démon a usměje se. Pomalu začne blednout. „Démone! Počkej! Zabij mně! Démone!“ vykřikne Soul a pevně drží její ruku. „Nikam nejdeš! Zůstaneš tady!“ pláče.

„Co sem ti říkala o tvé hrdosti?“ zasměje se Démon.

„Pro tebe zahodím i svoji hrdost!“ vykřikne Princ a zhroutí se k zemi.

Proč? Proč ho Démon nezabil? Proč Démon umírá místo něj? To je až tak žádoucí na tomhle světě? „Nenechávej mně tu samotného,“ zaskučí Princ, nestále držel její ruku, i když už pomalu necítil dotek její ruky.

„Jsme stejní, Soule. Chci ti poděkovat. Zachránil jsi mně, tak jako já tebe. Ale jak to v životě chodí...jednou musí někdo ze dvou umřít,“ řekne Démon.

Princ jen nadzvedne hlavu, chtěl něco říct, ale dívka začala zpívat uspávanku. Démon mu úplně zmizel před očima a z veliké dálky se nesla uspávanka, která byla zakončena slovy Démona : „Děkuji ti, že sem mohla být milována..,“.