Princův Démon a Démonův Princ II.

Princ se probudil v neskorou noc, celý se potil a třásl se. Nezbavil se toho nádherného pocitu, když se na něj dívka usmála.

'Neskákej, neskákej' šeptne v duchu.

'Neskočím, neskočím' ozve se krásný hlas dívky.

'Nepadej, nepadej' šeptne hlasu.

'Nespandu, nespadnu' odpoví hlas, přičemž se ozval smích. Princ si představil tu dívku ve snu. Byla krásná. Měla na sobě dlouhé šaty, které se zdáli hezčí než pírko. Její dlouhé sněhobílé vlasy vyvolávali v Princovi pocit štěstí. Princ opět opakoval svá slova a hlas mu vždy odpověděl.

Když Princ opustil celi a znovu se zhovárat s hlasem, neodpovídal mu. Po jistém čase dospěl k názoru, že s ním hlas mluví jen v celi. Ale Princovi to nevadilo. Když slyšel hlas, srdce mu skákalo v hrudi, cítil se konečně šťastný, konečně někým. I když to byl jen hlas v jeho hlavě, i když to byla jeho fantazie, cítil se šťastný. Cítil nepopsatelné štěstí, když alespoň hlas v jeho hlavě uznával jeho existenci a nebál se ho.

Po incidentu s jeho otcem se Princ přestal stýkat s ním. Bál se, že ho odvrhne. Nejenom slovy, ale i doopravdy.

Jednoho dne se Princ rozhodl jít za otcem s prosbou. Žádal kopii klíče od jeho celi. Přál si chodit tam i dobrovolně. Myslel jsi, že otec odmítne, ale ku podivu se jeho otec i potěšil. Princova duše opět utrpěla, krutost a lhostejnost otce ho zraňují. Na jeho pravou ruku se ani nedíval. Stačil zápach zaschnuté krve v místnosti a Princ věděl, že jeho otec je ještě pořád vážně zraněný.

Když obdržel klíč, neváhal a vrátil se do celi. Chtěl jen mluvit s hlasem. Rychlým krokem kráčel dolů po schodech, otevřel dveře a sedl si na zem. Potichu se zasmál a opět spustil : 'Neskákej, neskákej'.

'Neskočím, neskočím' ozve se.

'Nepadej, nepadej' šeptne hlasu.

'Nespadnu, nespadnu'.

Pořád, každý den i noc se Princ zhováral s hlasem. Na jiné otázky mu neodpovídal. Princ už ani nevycházel ven, jen když se potřeboval najíst. Neustále se opakoval jejich rozhovor, jež Prince dělalo nesmírně šťastným. Nepotřeboval nikoho, jen hlas. Jen hlas té překrásné dívky z jeho snů. Pokračovalo to týdny.

Lidé v městě začali šířit mravy, že Prince zabili, ale nikdo nevěděl, že je ve své celi. Princovi byli názory jiných jedno. Miloval hlas, s kterým mluvil. Miloval dívku ve svých snech. Princ se do dívky zamiloval, i když věděl, že ji nikdy nepotká. Ale byla to jediná žena, jediný člověk, který Prince neodsuzoval.

Ve snech pořád dívka opakuje jejich rozhovor a padá dolů. Princ jen čeká, kdy se objeví na útesu opět, a začnou mluvit spolu to samý, co celé týdny. Princ si začínal myslet, že když je to dívka z jeho snů, proč ji neupravit tak, aby ho milovala taky? Jenomže ať dělal, co dělal, dívka neprojevovala žádné jiné emoce krom smíchu a bolesti.

Princ další den seděl v celi. Zavřel oči, prohrábl si asi po stý raz vlasy a zeptal se : „Proč padáš, proč padáš?“. Věděl, že dívka mu neodpoví. Jen už potřeboval říct něco jiného.

'Proč pláčeš, proč pláčeš?' zazní hlas.

Princ rychle otevřel oči a po jeho líci stekla slza. Dívka k němu promluvila jinak, než za ty dny. I když Princ na sobě neměl pouta, bouchl si zápěstími o čelo. Začal se trhavě smát a brečet. 'Proč pláčeš, Princi? Proč pláčeš?' ozve se hlas.

Prince zalévalo tolik radosti, že ji nedokázal udržet, až ji vyplakával. Dívka byla pro něho vším. „Nepláču,“ odpoví Princ a utře si oči.

'Lhát se nesmí' sykne dívka.

„Proč se mnou mluvíš až teď? Proč jsi nepromluvila už tehdy?“ zeptá se Princ.

Dlouho se neslo ticho. 'Protože si mně o to nepožádal' odpoví.

„Si dívka v mé mysli, dívka mých snů a fantazie. Chtěl sem, abys promluvila jinak, ale neudělala jsi to,“ řekne Princ a zadívá se na strop.

'Nejsem dívka tvé fantazie' odpoví hlas. „Tak kdo jsi?“ zeptá se Princ.

'Jsem tvé utrpení. Jsem tvoje lítost a hněv. Nesu všechny tvé city. Způsobuji všechny tvé pocity' řekne hlas. Nato nastalo veliké ticho. Princ si odkašlal a zasmál se. „Jsi něco jako důvod toho všeho, co se děje?“ zeptá se.

Dívka mlčela. Princ zavřel oči a představil si její obličej. Ale nedokázal si ho vybavit. Začala se ho chytat panika, že dívka z jeho snů zmizela. Otevřel oči a zoufale stonal. Rukou mu prohrábne vlasy. Rukou mu prohrábne vlasy dívka z jeho snů.

Princ jen pootočí hlavu doleva. Viděl ji. Seděla při něm. Skutečná dívka. Princ pomalu zrudl a otevřel ústa, že chce něco říct. 'Nespadnu, nespadnu' ozve se hlas v něm. Dívka ani neotevírala ústa. Princ zmateně hledí na krásku před sebou. „Nespadneš, nespadneš,“ odpoví a dotkne se tváře dívky. 'Necítím tvůj dotek, ale představuji si to teplo' řekne hlas a dívka se usměje.

„Jak to, že si tady? Jak to, že je tu tolik místa?“ zeptá se Princ, přičemž neustále hladil líce dívky, fascinovaný teplem, které z ní sála. Byla skutečná. Nefantazíroval. Nespal. Skutečně tady seděla.

'Princi, sem příčina tvého žalu' řekne dívka.

„Jak se jmenuješ?“ Princ byl úplně šokován tou krásou, neslyšel hlas dívky. Její bílé šaty, kousek místy i šedé byli i zblízka tak krásné a lehké jako pírko. 'Démon, Princi. Démon' odpoví hlas. Princ se zasměje. „Jmenuješ se Démon?“ usměje se a jeho tělem se šíří nekonečná radost.

'Nejmenuje se Démon. Já JSEM Démon' řekne hlas.

Princovi na chvíli zmizel úsměv. „To ty všechno děláš? Tu iluzi, že je místnost větší? Ty vraždy si způsobila ty? Všechno, úplně všechno?“ hlas se mu zlomí. 'Všechno, Princi. Všechno' přikývne dívka. Démon čekal, že se Princ zblázní a bude se snažit dívku zabít. Jako ostatní lidi, které Démon posedl a pomalu ubíjel.

„Si něco jako moje smrt?“ zeptá se Princ.

Démon přikývne.

Princ se usměje, nakloní se k Démonovi a obejme ho. Dívka jen šokovaně vyvalí oči a začne plakat. Nebyli to slzy, ani krev. Neplakala nic. Jenom naříkala, ale žádné slzy nepotekli. Princ se od ní odtáhl, zasunul jí pramen vlasů za ucho a usmál se. „Děkuju,“ řekne. 'Za co? Sem tvoje smrt. Pomalu tě ubíjím a umřeš. Měl bys se mně pokoušet zabít, jako to dělali ostatní, které jsem zabila' namítne dívka. „Démone,“ osloví ho Princ „Bude mít smysl pokoušet se zabít tě, když se to nepovedlo těm přede mnou?“ zeptá se Princ. Dívka pokroutí hlavou. 'Ale proč mi děkuješ?'.

„Protože ty jsi důvod, proč žiji. Kdybych tě neznal, nadále bych žil život beze smyslu. Ty si to, co mi dalo naději žít. Žiji pro tebe. A ty zas žiješ pro mě,“ řekne Princ. 'I když sem tvoje smrt?' naříká Démon. „I když si moje smrt. Aspoň zemřu jako někdo, kdo znal skutečné štěstí,“.

'Ale já jsem Démon. Nedokážu dělat dobro. Konám jen zlo, které sama konat nechci' zaúpí Démon. Princ se usměje. „Si ve mně, neplač. Já vezmu všechnu tu nenávist na sebe. Už neskákej. Nech mně pocítit tu bolest,“ usměje se Princ. Jeho život už není tak šedý, jak si myslel. „Dej mi jméno, Démone,“ požádá Princ. Když své jméno nezná, tak ho pozná, přijme jméno od Démona.

Dívka se na něho podívá. 'Soul, Tvé jméno je ode dneška Soul' řekne.

„Děkuji,“ usměje se Soul.

'Nechápu tě, Soule. Sem tvoje zkáza. Zničila jsem ti život jen proto, abych tě dohnala ke šílenství a zabila' zaskučí hlas.

„Máš pravdu, zničila jsi mi život. Můj život, který je už minulostí. Démone, ty jsi můj nový život. Už sem ti to říkal, sem šťastný, už jen proto, že tě znám. Už jen proto, že si jediná, kdo na mně promluví, nebojí se mně a usměje se na mně. Už jen to je pro mě něco neocenitelného,“ Soul vezme Démonovou ruku a přitáhne si ji k sobě. Nežne políbí hřbet ruky. „Jsi Démon, kterého miluji,“ řekne Soul a pak se usměje.

'Soule. Brzy zemřeš' oznámí Démon.

„Nevadí,“ usměje se Princ, opře se o zeď a pomalu usne.

Démon dlouho seděl vedle něho a přemýšlel. Je jiný. Neutíká před smrtí a je šťastný,že smrt zná. Démon tiše zaskučí. Nechce ho zabít. Ale nemá na výběr. Tak, jak to udělal dalším lidem, osud Prince se už nezmění. Démon jenom páchal zlo, ubližoval Soulovi, každou noc v celi viděl jak brečí a prosí o konec. Démon je ve stejném zoufalství jako Princ. Nebyl milován, všichni ho nenávidí. Ale i přes to, Princ je ochoten pro něj zemřít a přijmout svůj osud. A je z toho šťastný.

Démon ještě chvíli seděl vedle Prince a hladil ho po vlasech. 'Zítra ti něco ukážu' šeptne hlas. „Dobře,“ šeptem odpoví Princ. Démon se jen tiše usmál. Zítra se Soulovi změní život. Možná už konečně pochopí, proč by měl Démona nenávidět. Dívka zmizela a místnost se opět vrátila do původní velikosti. Jako uspávanku Soulovi zahráli známé steny a nářeky, které Démon vyslal ze svých vzpomínek.